Zmeškali jste kapitolu?

Tony si musel přiznat, že jít hledat děsivého draka asi nebyl nejlepší nápad. Ale sliby se musí plnit. Zvlášť sliby, které jste dali sami sobě. A tak se Tony vydal ven, aby objevil vše, co se v Kouzelné zemi nad mraky objevit dalo.  

Tony se vydal lesem. Byly temné a trochu strašidelné. Po chvíli došel k mostu přes řeku. Tony bez dalších okolků přecházel most, když před ním najednou vyskočil nindža.  

"Co si myslíš, že děláš?" 

"Právě jsem přecházel most," řekl Tony.  

"Takhle to nefunguje. Já jsem strážce mostu," řekl nindža velmi důležitým hlasem.  

"To zní vzrušujícím způsobem. Co to obnáší?" Tony se zeptal.  

"Znamená to, že budu hlídat most. A dohlížet na to, aby se po něm jen tak nepotulovali různí lidé." 

Tony se nad tím zamyslel. Nemyslel si, že by byl "všelijakými lidmi", protože on byl Tony Pony a hledal dobrodružství.  

"Ne, to není vůbec dobré. Ale smím přes most?" zeptal se.  

Nindža vydal v nose podivný kýchavý zvuk.  

"Ty nevíš nic o strážcích mostu?" "Ne," odpověděl. 

"Ani ne," přiznal Tony.  

"Je to vlastně poprvé, co jsem opustil školu pro poníky, takže je asi spousta věcí, které nevím." 

Nindža zavrtěl hlavou.  

"Než tě pustím přes most, musíš mi odpovědět na jednu otázku. Těžkou otázku! Opravdu těžkou otázku!" 

"Doufám, že na ni dokážu odpovědět," řekl Tony.  

Tony se podíval na ninju a ninja se podíval na Tonyho. Ani jeden z nich chvíli nic neříkal.  

"Takže, jaká je ta otázka?" 

"Počkej, musím si nějakou vymyslet! Lidé sem nechodí moc často, takže jsem trochu zrezivělý." "A co?" zeptal se. 

Tony se posadil a trpělivě čekal.  

Najednou nindža vyskočil.  

"Dobře! Mám to. Je to opravdu těžká otázka. Jsi připraven?" 

Tony přikývl.  

"Jaká je tvoje oblíbená barva?" 

"To je těžká otázka," řekl Tony. "Jaká je tvoje oblíbená, nindžo?" 

"Černá, samozřejmě!" 

"No, já mám asi nejradši růžovou. Nebo... ne, počkej. Oranžová! Ne ... zelená. Moje odpověď je zelená." 

"Nemůžeš prostě říct spoustu různých barev. Já jsem strážce mostu a požaduji jasnou odpověď." 

"Zelená," řekl Tony pevně. 

"Tak dobře. Můžeš přejít most," řekl nindža. "Ale kam máš namířeno?" 

"Jdu najít draka Draga a bojovat s ním." 

Nindža zbledl.  

"To je opravdu špatný nápad. Drago je neuvěřitelně divoký a plive oheň! Možná bys měl zůstat tady se mnou. Mohli bychom házet nindža hvězdy a dělat spoustu dalších nindža věcí?" 

Tony se usmál a zavrtěl hlavou.  

"To je od tebe moc hezké, nindžo, ale já jsem si slíbil, že najdu draka Draga, takže to je to, co musím udělat. Ale možná se uvidíme později."

Tony měl po povídání s nindžou, který hlídal most, a po odpovídání na otázky a tak opravdu hlad, a tak se rozhodl, že si dá svůj zabalený oběd.  

Našel si v lese místo s několika velkými kameny, na které se posadil, zahřátý skvrnami slunečního světla zpoza korun stromů. Tony si rozbalil oběd a chystal se ukousnout první sousto sendviče, když zpoza keře něco zaslechl.  

"Psst!" 

Tony se zadíval na keř.  

"Psst!" uslyšel znovu.  

Tohle bylo opravdu zvláštní. Tony vstal a podíval se za keř. Byl to vchod do jeskyně a uvnitř jeskyně Tony uviděl dvě jiskřící oči.  

"Hm... ahoj?"  

Tony nikdy předtím neviděl tak zvláštní oči, jako byly tyhle, ani nemluvil s nikým, kdo by se skrýval v jeskyni, takže nevěděl, co jiného říct.  

"Ahoj," zašeptal hlas zevnitř jeskyně.  

"Máte nějaké jídlo?" 

"Ano, samozřejmě. Pojď ven na sluníčko a můžeme se podělit o můj oběd," řekl Tony. Bylo by skvělé mít při jídle společnost.  

Oči se k Tonymu přiblížily a on teď viděl, že patří bledému, hubenému upírovi.  

"To není dobré. Jsem upír," řekl upír.  

"Dobře?" zeptal se Tony.  

"Ano, nesnášíme světlo. Vůbec ne. Takže nemůžu chodit ven hledat jídlo ve dne a trochu se bojím tmy, takže nerad chodím ven i v noci." "A co?" zeptal se Tony.  

"No, to je na nic. Není to pro tebe snadné. Ale když si sedneš tady do stínu pod strom, můžu si sednout na sluníčko vedle tebe a můžeme se podělit o můj oběd. Mám tu sendviče a mandarinky a všechno možné," řekl Tony.  

Chvíli seděli a žvýkali.  

"Vydal jsem se hledat draka Draga. Nevíš, kudy bych měl jít?" Tony se zeptal.  

Upír se málem udusil banánem.  

"Drago? Drago je neuvěřitelně divoký, plive oheň a žere lidi i zvířata. Drž se od něj dál!" 

"Ano, to mi bylo řečeno. Ale stejně ho chci najít," řekl Tony.  

"Tak to musíš jít tudy," řekl upír a ukázal dál do lesa.  

"Díky moc. Doufám, že se ještě uvidíme," řekl Tony, vstal, zvedl se a zvedl svůj batoha šel hlouběji do lesa.  

Tony nedošel daleko, než si začal přát, aby zůstal doma, v bezpečí školy pro poníky. Bylo stále temněji a temněji a chmurněji. Najednou uslyšel chraplavý, chrčivý smích. Přímo před ním...

Tonyho zamrazilo po celé páteři, když uslyšel chraplavý, skřehotavý smích v temném a ponurém lese. Poníci mají opravdu dlouhé páteře, takže mu vlastně byla docela zima.  

"Co to bylo? A můžu se ještě vrátit?" Tony se zamyslel, ale než si stačil odpovědět na vlastní otázku, postavila se mu do cesty čarodějnice.  

Čarodějnice opět hlasitě a chraptivě zakdákala.  

"Nedovolím ti tudy projít!" 

"Ale..." Tony se pokusil promluvit, ale čarodějnice ho přerušila dřív, než mohl pokračovat.  

"Ne dřív, než mi dáš všechny své věci!" 

"Tak dobře," řekl Tony a sundal si batoh..  

"Co... co to děláš?" zeptala se čarodějka.  

"Dávám ti všechny svoje věci." 

"Takhle to nefunguje. Musíš protestovat a odmítnout, a pak ti pohrozím, že tě proměním v kámen nebo pumpičku na kolo, nebo v něco strašnějšího!" 

"Jejda..." řekl Tony.  

"Promiň, jsem v těchto lesích poprvé a taky poprvé potkávám čarodějnici. Takže vlastně nevím, jak to funguje. Ale jestli je pro tebe důležité, abys dostal všechny moje věci, klidně si je vezmi. Já opravdu nechci, aby mě někdo proměnil v pumpičku na kolo." 

Tony začal vytahovat věci ze svého batohu. Šátek, zápisník, meč a spoustu dalších věcí.  

"Tady máš."  

Tony nabídl věci čarodějce, ale ta křižácky zavrtěla hlavou.  

"Vůbec je nechci, jestli je to tvůj postoj." 

Tony si pomyslel, že čarodějnice je trochu zvláštní. Pak ale pokrčil rameny a začal si balit. batoh. Když se do něj snažil všechno dostat, řekl:  

"Možná bys mi mohl pomoct? Jdu se setkat s drakem Dragem, abych s ním bojoval. Doufám, že znáš cestu, protože já ji neznám." 

Čarodějka se zatvářila dost vyděšeně.  

"Drago je strašlivý, oheň plivající tvor, který žere lidi i zvířata A nemá rád colu! Není to děsivé?"  

"Ano, opravdu děsivé. Ale slíbil jsem si, že ho najdu. Tak můžeš mi ukázat cestu?" Tony se zeptal.  

Čarodějka se znovu rozesmála.  

"Ano, to bych mohla. Ale neudělám to, protože jsi mi nedal všechny své věci!" 
"Ale..." řekl Tony.  

"Žádné ale. Nedal jsi mi všechny svoje věci, takže ti neukážu cestu." 

Čarodějnice znovu zakdákala, otočila se na podpatku a šla si po svých.  

Tony si povzdechl. Vlastně nechápal, co udělal špatně. Právě se chystal vtisknout své věci do batoh, aby ho mohl zapnout, když si všiml, že uvnitř batohu je něco batohu, které tam nedal. Byly to přesýpací hodiny a dopis. Tony dopis otevřel. Byl od Jonyho, nejšedivějšího poníka, který byl nejlepším klusákem už ve Škole poníků.  

V dopise stálo:  

"Tonymu. Slyšel jsem, že chceš vyrazit ven a vidět víc z Kouzelné země nad mraky. Ale tvé místo je mezi poníky a ty se k nám můžeš ještě vrátit. Pokud se vrátíš do Školy poníků dřív, než přesýpací hodiny vyprší, můžeš se zúčastnit Přehlídky poníků, kdy všichni absolvujeme jako plně vycvičení poníci. Pokud se nevrátíš, už nikdy nebudeš moci být součástí poníkovského společenství." 

Tony složil dopis, podíval se na přesýpací hodiny a zhluboka si povzdechl.

Tony se vydal k pirátské lodi. V písku se mu špatně chodilo a kopyta měl opravdu těžká. Také už celý den chodil pěšky. Už se blížil k lodi, když se ozvala velká rána a něco těžkého přistálo těsně vedle něj. Byl to dělová koule! 

"Přestaňte střílet, potřebuju se jen na něco zeptat," křičel Tony a doufal, že ho někdo uslyší. Odpověděl mu chraplavý hlas.  

"Aha, promiň, to byl starý zvyk. My piráti rádi střílíme po lidech z kanónů." 

"Ty jsi pirát?" Tony se zvědavě zeptal a přistoupil blíž. Na palubě pirátské lodi stála dívka s páskou na jednom oku, velkým mečem, náušnicí, DVĚMA dřevěnýma nohama a papouškem na rameni.  

"Jsem snad pirátka? Jo-ho-ho. To si piš, že jsem! Jsem Tereza Hrozná, vládkyně sedmi moří, ďábel hlubin, známá a obávaná od severního pólu až po mys Dobré naděje!" 

"Páni, to je fakt hustý," řekl Tony.  

"Ale nemůžu se nezeptat, proč je tvoje pirátská loď někde daleko v poušti?" 

Tereza Hrozná se najednou zatvářila dost kysele.  

"Ano, proč jsou . v poušti?" 

Tony odpověděl: 
"Hlavně proto, že jsem se ztratil. Hledám draka Draga, ale opravdu nevím, kam jít." 

Tereza Hrozná vypadala šokovaně.  
"To je opravdu hloupý nápad. Drago je neuvěřitelně divoký, plive oheň a žere lidi i zvířata. Nemá rád kolu a je zlý a tak silný, že dokáže zvednout do vzduchu pirátskou loď a shodit ji do pouště!" "To je pravda!" zeptal se Drago. 

Tony polkl. Připadalo mu, že Drago zní čím dál hůř, čím víc o něm slyšel.  

Teresa energicky přikývla. 
"Ano, to se stalo. Drago tady vysadil mou loď a já teď už nemůžu drancovat sedm oceánů." 

"Watashi wa kyandî ga hoshîdesu," zakrákal náhle papoušek.  

"Páni, ten tvůj papoušek mluví?" 

"Jo," odpověděla Teresa hrdě.  

"Co říká?" 

"To nevím, protože to mluví jen japonsky." 

"Aha," řekl Tony poněkud zklamaně. "Ale víš, kde Drago bydlí?" 

"Ano, stačí jít tím směrem," ukázala Teresa.  

Tony jí poděkoval a znovu se vydal na cestu. Zrovna když si říkal, jak je tentokrát překvapivě snadné se zorientovat, začal foukat vítr. Nejdřív hodně, pak strašně moc, a pak udeřilo tornádo a Tonyho to zvedlo do vzduchu a točilo se kolem dokola...

Tonyho vířilo tornádo silou a rychlostí, jakou nikdy předtím nezažil. Kromě Tonyho se kolem něj prohnaly ponožky, knihy, kousky skládaček, truhla a tisíce dalších věcí. Tony se soustředil na to, aby nedostal od letícího předmětu ránu do hlavy, ale zároveň se snažil zahlédnout něco, čeho by se mohl chytit.  

Najednou se vítr utišil a Tony se chytil gumového člunu, který letěl kolem něj. Tony i s člunem přistál v řece a pořádně šplouchl. 

"Pche, to mohlo skončit špatně," pomyslel si Tony, jen co si všiml, že člun pluje velkou rychlostí a pohybuje se stále rychleji. Přímo před nimi se objevil tryskající vodopád. Tony se zoufale snažil pádlovat kopyty ke břehu, ale ať pádloval sebevíc, loď se k vodopádu přibližovala. Tony zavřel oči a pak omdlel.  

Když oči znovu otevřel, Tony byl i s člunem vyvržen na břeh. Tony byl promočený od čenichu až po ocas a jeho věci ležely rozložené na trávě. Ale pořád MĚL své přesýpací hodiny a hlavně byl naživu.  

"Proč tu ležíš?" ozval se náhle hlas. Za Tonym stál muž s obrovskými horními končetinami a ještě větším knírem, všude visela lana a horolezecké vybavení.  

"No, je to dlouhý příběh, ale já se vlastně chci dostat na Dragův hrad. Nevíš, kde to je?" 

Velký muž zavrtěl hlavou.  

"To zní jako špatný nápad. Drago je neuvěřitelně divoký, plive oheň a žere lidi i zvířata. Nemá rád kolu a je zlý a je tak silný, že dokáže zvednout do vzduchu pirátskou loď a shodit ji do pouště! A strašně mu smrdí z pusy." 

Tony ho netrpělivě přerušil.  

"Ano, to už jsem slyšel... hodněkrát. Ale víš, kde Drago bydlí?" 

"Můžu ti to ukázat. Jen se musíme dostat na vrchol té hory a já ti to ukážu. Ale musíš se mnou na vrchol závodit! 1-2-3 go!" 

Tony se podíval na horu a kývl směrem k nějakým schodům. 

"Nemůžeme prostě jít po schodech?" 

Nedostalo se mu odpovědi, protože obr už začal stoupat na horu. Tony pokrčil rameny a vykročil po schodech. Cestou našel jabloň a utrhl si krásné červené jablko. Než dorazil na vrchol, také si trochu zdříml a zapískal si s ptáčkem. 

Tony čekal na slunci půl hodiny, než obr dorazil na vrchol, zpocený a udýchaný. Byl také velmi rozzlobený. 

"Jak to, že jsi sem proboha vylezl dřív než já?" zeptal se. 

Tony se mu chystal vysvětlit, že právě vyšel po schodech, což bylo mnohem snazší než všechno to lezení, když ho muž přerušil.  

"Slezeme ještě jednou dolů a uvidíme, kdo se tam dostane první!" 

Tony se rychle zamyslel.  

"Dobře, ale nejdřív ukaž na Dragův hrad." 

"Ano, dobře. Támhle!" řekl muž, rychle ukázal a pak začal opět velkou rychlostí šplhat dolů. Tony zavrtěl hlavou a začal klusat směrem, kterým muž ukázal. Směrem k velkému temnému hradu...

Tony měl vlastně opravdu dobrou náladu, když se plahočil k hradu. Vypadal dost děsivě... a zdálo se, že ze střechy občas vyšlehnou plameny. Ale Tony byl přinejmenším na správné cestě a nyní se konečně blížil ke konci své cesty. Potkal už spoustu zajímavých lidí, ale teď bylo na čase dosáhnout svého cíle.  

Hluboko ponořen do těchto myšlenek málem přepadl přes pár dlouhých nohou. Před stanem seděl čaroděj s jemným špičatým kloboukem a právě o jeho nohy Tony zakopl.  

"Dobrý den," zamumlal čaroděj slabým hlasem. A pak si povzdechl.  

"Ahoj," řekl Tony rozjařeně a chystal se pokračovat, protože velmi spěchal. Čaroděj se však tvářil tak smutně, že se Tony zastavil.  

"Děje se něco?" 

"Ne, ne, jen pokračuj," povzdechl si čaroděj. 

"Zdá se, že se něco děje?" 

"Ach, to jen... těžko se to vysvětluje," řekl čaroděj ještě slabším hlasem.  

Tony se podíval na své přesýpací hodiny. Na tohle opravdu neměl čas, ale zároveň mu bylo čaroděje, který byl tak smutný, líto.  

"Nemůžeš se to pokusit vysvětlit?" 

Čaroděj si znovu povzdechl. Tak hluboce, že se mu zatřepotal stan.  

"Jsem čaroděj, víš." 

Tony přikývl. Bylo mu to jasné.  

"Proto dokážu vyčarovat cokoli. Cokoliv na celém světě." 

"To zní skvěle!" řekl Tony.  

"Ano, to bys řekl," řekl čaroděj.  

"Ale... když dokážeš vyčarovat cokoli na světě, nikdy ti nic nechybí. Takže vůbec nevím, co bych si přál k narozeninám. Když můžeš mít cokoli na celém širém světě, můžeš se vlastně trochu nudit." 

Tony se nad tím zamyslel.  

"Možná jen potřebuješ nějakého koníčka?" 

Čaroděj se trochu rozzářil.  
"Koníček? Ano... to by mohl být velmi dobrý nápad." 

Tony luskl kopyty, což je obtížnější než lusknutí prsty. Dostal ještě lepší nápad. Vlastně by se mu na cestě hodila nějaká společnost a bylo by dobré mít za společníka na cestách čaroděje, pokud by se Drago ukázal být tak divoký, jak všichni říkali.  

"Možná by tvým koníčkem mohla být dobrodružství? Takže bys mohl jet na jedno se mnou?" 

"To je FANTASTICKÝ nápad, můj mladý příteli. Pojďme," řekl čaroděj a vyskočil. 

"Nechceš si poslechnout, co to dobrodružství obnáší?" Tony se zeptal.  

"Ne, to mi můžeš říct cestou. Pojďme." 
 

A tak se Tony s čarodějem vydali na dobrodružnou cestu. Přesně 24 kroků, po kterých se čaroděj zastavil.  

"Co je to?" 

Čaroděj se posadil na kámen.  

"Argh, myslím, že je docela těžké chodit a chodit. Možná se mi přece jenom nechce. Taky jsem hrozně unavený." 

Tony se chystal něco říct, ale přerušilo ho hluboké chrápání. Čaroděj usnul. Tony si povzdechl a zabalil čaroděje do svého čarodějnického pláště. Tony byl opět sám,  

ale ne na dlouho. Najednou za sebou uslyšel dusot kopyt. A hlas, který křičel: "Stůj! Nebo budeš čelit následkům!"

Tony se zachvěl, když se ohlédl přes rameno.  

"Stůj!" zakřičel hlas znovu.  

Tony nevěděl, co má dělat. Na jednu stranu se zdálo logické zastavit, když někdo křičí "stůj!". - Ale na druhou stranu ten křičící hlas zněl opravdu křižácky. Problém se vyřešil sám, protože jakmile Tony na klusu zamířil k Dragovu hradu, předjel ho obrovský kůň, na kterém jel skutečný rytíř. Obrovský kůň se zastavil těsně před Tonym, jehož čelo se srazilo s koňským břichem.  

"Promiň," řekl Tony, i když to nebyl on, kdo se zastavil uprostřed cesty. Velký kůň se na Tonyho zlostně zadíval. Na druhé straně se jezdec na koni široce usmál - ale pak velmi dramaticky tasil meč a namířil ho na Tonyho.  

"Připrav se na smrt!" 

"Ehm... cože?" Tony se roztřásl strachy.  

"Ty jsi drak a já jsem rytíř a rytíři bojují s draky a zabíjejí je!" řekl rytíř hrdě.  

"Ale... počkej chvíli." 

Tony si pomyslel, že se věci vyvíjejí příliš rychle.  

"Nejsem drak, jsem poník." 

"Ty jsi úplně drak!" zařval rytíř.  

"Můžu tě ujistit, že nejsem. Především draci jsou zelení, a jak vidíš, já jsem modrý," vysvětlil Tony.  

Rytíř přimhouřil oči.  

"Ehm... řekl bych spíš zelenomodrý." 

Rytíř gestikuloval mečem.  

"A máš křídla. Takže ty jste drak." 

"Nejsem, přísahám," řekl Tony zoufale.  

"Mám malá křídla a neumím ani létat, ale draci ano. A taky neumím chrlit oheň!" 

Tony foukal a foukal a ukazoval, jak mu z úst nevycházejí žádné plameny.  

"Ty jsi určitě drak a já tě musím zabít. Taková jsou pravidla," řekl rytíř a pozvedl meč.  

Tony se bez přemýšlení dal do běhu, jak nejrychleji ho jeho krátké poníkovy nohy unesly. Ve srovnání s rytířovým velkým koněm, který byl těsně za ním, to nebylo příliš rychlé. Tony vběhl do křoví, do kterého, jak doufal, velký kůň nemohl vběhnout, ale on mohl. Tony kličkoval, aby rytíře i koně zmátl. Ani to však nezabralo. Najednou se Tony ocitl na planině bez jakýchkoli úkrytů. Utíkal, co mu síly stačily, ale kůň mu byl v patách. Pak Tony upadl. Ani nepřemýšlel o tom, jestli ho to bolí, jen zavřel oči a přemýšlel: "Můj čas vypršel."

"Promiňte, ale co se to tu proboha děje?" 

Tony pomalu otevřel oči. Hlas nepocházel od rytíře s velkým mečem, který chtěl Tonyho zabít, protože si myslel, že Tony je drak. Byl to ženský hlas.  

Tony vzhlédl. Na vrcholu vysoké věže stála velmi krásná princezna s rukama v bok a se svraštělým obočím.  

"Ano, příteli, mluvím s tebou. Co to děláš?"  

Princezna ukázala na rytíře, který sesedl z koně. Ten na Tonyho ukázal mečem.  

"Dobrý den, krásná princezno, právě jsem zabíjel neuvěřitelně zuřivého draka." 

Tony chtěl něco říct, ale rytíř už pozvedl meč, takže Tony vstal a dal se na útěk. Kolem princezniny věže a rytíř ho horlivě pronásledoval. Tonyho nohy začaly být unavené, ale rytíř za ním běžel dál. Až se ozval těžký "náraz" a rytíř najednou řekl "Au!" a odřel si helmu.  

"Co to bylo?" vykřikl na princeznu.  

"To byl pomeranč, který jsem ti hodil na hlavu. Zřejmě neumíš poslouchat, takže musím použít jiné způsoby, jak upoutat tvou pozornost." 

Princezna ukázala na Tonyho.  

"Je to poník, ne drak." 

Rytíř se usmál a zavrtěl hlavou.  

"Promiň, že opravuji skutečnou princeznu, ale mýlíš se. Je to samozřejmě drak." 
"Není." 

"Ale je." 

"Není." 

Tak to šlo dál a Tony přemýšlel, jestli se mu podaří nepozorovaně se vytratit, ale cestu mu zatarasil rytířův velký rozzuřený kůň.  

Pak se zdálo, že princezna dostala nápad.  

"Pane rytíři? Jste si vědom nejdůležitějšího úkolu rytíře? Důležitější než lov draků?" 

"Ehm... ne... myslím, že ne," zamumlal rytíř.  

"Ano, měl bys vědět, že rytíři se dvoří princeznám!" 

"Hm ... ano ... dvoření ... co to je?" 

Princezna si povzdechla.  

"Nejsi zrovna nejchytřejší rytíř v království, že ne? Namlouvání znamená, že mě musíš přimět, abych se do tebe zamilovala. Například tím, že mi zazpíváš nádhernou píseň." 

"Aha, už to chápu. Jasně, jdu na to!" řekl rytíř a začal si broukat a libozvučně zpívat, aby rozehřál hlas.  

Princezna na Toníka mrkla.  

"Měl bys už jít. Kam se vlastně chystáš?" 

"Děkuji, princezno. Asi to bude znít trochu hloupě, ale ve skutečnosti jsem na cestě na Dragův hrad." 

Princezna vypadala šokovaně.  

"Drago? Drago je neuvěřitelně divoký a plive oheň ...." 

Tony zvedl kopyto do vzduchu.  

"Tady tě zastavím. Vím, že Drago je divoký a tak. Ale slíbil jsem si, že ho najdu. Sbohem, krásná princezno. A děkuji ti!"

Tony se co nejrychleji a nejtišeji odplížil.  

"To je ale krásná princezna," pomyslel si za chůze. Přemýšlel o všech těch zábavných, milých a podivných lidech, které během svého dobrodružství potkal. Nindža, který hlídal most, upír, který se vyhýbal světlu A bál se tmy, ošklivá čarodějnice, upovídaný kovboj, pirátka Tereza a horal, který chtěl, aby se ve všem soutěžilo.  

Byla to tak vzrušující cesta a on zažil víc než kdykoli předtím v životě.  

Teď nás ale čekala vážná věc. Tony byl nedaleko Drakova hradu. Byl velký a temný a zdálo se, že ze střechy tu a tam vyšlehnou plameny.  

Tony se zastavil. Byl daleko od domova. Možná by se měl otočit? Vrátit se domů do školy pro poníky a po zbytek svých dnů klusat v kroku s ostatními? Tony dlouho přemýšlel. Ne, ne, to by neudělal. Slíbil si, že se vydá do světa, najde draka Draga a bude s ním bojovat. To se tedy chystal udělat. Všichni říkali, že drak je opravdu krutý, takže by vlastně světu prokázal službu. Protože Drago byl neuvěřitelně divoký a plival oheň, jedl lidi a zvířata a neměl rád kolu a byl zlý a tak silný, že dokázal zvednout do vzduchu pirátskou loď a shodit ji do pouště! A strašně mu smrdělo z pusy. Nejspíš se také při boji uchyloval ke špinavým trikům, pomyslel si Tony.  

Tony pokračoval, ale docela pomalu. Vypadalo to, jako by jeho nohy nejraději zůstaly na místě. Tony se podíval na svá kopyta.  

"No tak, kamarádi, to bude dobrý." 
 

Šel a šel, a pak tam stál u brány do Dragova hradu. Brána byla opravdu velká a děsivá a Tony si nebyl jistý, jestli chce vědět, co je na druhé straně. Ale přesto zazvonil. Stiskl ho docela jemně, ale stejně to znělo jako zvonění tisíce velkých zvonů.  

Pak uslyšel těžké kroky. Následovalo něčí škrábání na zámek. A pak se vrzající dveře začaly pomalu otevírat...

Tony zatajil dech. Dveře se otevřely a odhalily draka Draga s širokým úsměvem na tváři.  

"Ahoj, kdo jsi? Chtěl bys jít dovnitř? Máš hlad, můžu ti udělat popcorn?" 

Tony přestal zadržovat dech a místo toho začal otevírat a zavírat ústa.  

"Aha... no tak... ano, díky, rád bych šel dovnitř. A vlastně mám docela hlad." 
"Dobře, tak pojď dál. Myslím, že mám v lednici nějakou kolu, kdybys měl žízeň?" 

"Ano, prosím," řekl Tony.  

Drago hrdě provedl Tonyho po svém zámku a vypadal jako opravdu milý chlapík. Tonymu to připadalo zvláštní. Sebral odvahu a zeptal se: 

"Říkám, Drago?" 
"Ano?" 

"Vlastně jsem si myslel, že jsi... divoký. A že nemáš rád kolu a tak?" 

Drago se zasmál.  

"Ano, to si myslí spousta lidí. Říkají ošklivé věci, když se něčeho bojí. Já si myslím, že jsem milá, ale kdykoli někoho potkám, uteče, takže se nikdy nedostanu k tomu, abych mu řekla, že vůbec nejsem divoká. Nikdo mě taky nikdy nepřijde navštívit. Ty jsi vlastně první návštěva, kterou jsem kdy měla."  

"To je velká škoda," řekl Tony vážně.  

Drago pokrčil rameny.  

"Tak to prostě je. Ale na tom být drakem je taky spousta skvělých věcí. Například umím pár kouzelnických triků! Dračí magie je opravdu pěkná. Chtěl bys to předvést?" 

Tony rozhodně chtěl.  

"Co bys chtěl, abych vyčaroval? To je na tobě." 

Tony chvíli přemýšlel.  

"Zmrzlinu," navrhl. Bylo by skvělé vidět, jak se zmrzlina objevuje kouzlem, a on zmrzlinu také miloval.  

"Skvělý nápad, taky miluju zmrzlinu! Jsi připravená?" 

Tony byl.  

"3-2-1, start!" řekl Drago a mávl kouzelnou hůlkou.  

Objevil se malý obláček kouře a na podlaze leželo... kolo.  

"Botheration. Počkej, zkusím to znovu. 3-2-1, jeď!" 

Drago znovu mávl hůlkou. A vykouzlil vysoký klobouk.  

"Myslím, že jsem vyšel ze cviku, ale zvládnu to. Ještě chvilku. 3-2-1, do toho!" 

Drago vykouzlil lampu. A spoustu dalších věcí. Dragovi se vlastně nikdy nepodařilo vykouzlit zmrzlinu, ale to nevadilo, protože i tak bylo zábavné sledovat jeho kouzelnické triky. Drago a Tony chroupali popcorn, pili kolu a opravdu se bavili. Dokud se Tony nepodíval na přesýpací hodiny ve svém batohu. Písek neustále ubýval a času už moc nezbývalo. Dostal nápad! 

"Drago? Jsme přece přátelé, ne?" 

Drago si trochu říhl, takže mu z tlamy vyšlehl malý plamínek a Tony málem přišel o hřívu.  

"Ach, promiň, ten plamen se trochu špatně ovládá. Ale ano: neznáme se dlouho, ale rozhodně jsme přátelé." 

"Mohl bys mi s něčím pomoct?" 

"Samozřejmě!" 

"Fantastické. Díky, Drago. Můžeš si zabalit, protože musíme hned odjet!" 

Drago a Tony se dali do chůze.  

"Proč musíme jít až do školy pro poníky, Tony?" Drago se zeptal.  

"Chci ostatním poníkům říct, jak je svět úžasný a kouzelný. Jediné, co chtějí dělat, je klusat po zbytek svých dnů. Dovedeš si představit, že bys musel celý život dělat jenom to?" "Ano," řekl. 

"Ne, protože to zní neuvěřitelně nudně." 

"Přesně tak, Drago, a proto jim musíme zabránit, aby klusali věčně! Dostal jsem nápad: Nemohl bych ti prostě sednout na záda, abys nás tam dopravil?" 

Drago se zastavil a najednou zvážněl.  

"Ne, to je špatný nápad. Draci NIKDY nelétají s nikým na zádech. Je to pravidlo, že to nikdy neděláme." 

Tony chvíli stál.  

"V tom případě mám jiný plán: Prostě půjdeme stejnou cestou jako já, tedy opačným směrem, než jsem se dostal do tvého hradu." 

Drago hvízdl. Dělával to často, když někdo řekl něco moudrého, což Tony dělal často. Tony se mezitím přehraboval ve svém batohuk. Našel nějaké brýle a falešný knír, který dal Dragovi, aby si ho nasadil.  

"K čemu to je?" zeptal se Drago.  

"Musíme projít kolem rytíře, který rád zabíjí draky, takže potřebuješ převlek." 

"Rytíře!" Drago vykřikl tak hlasitě, až z něj vyšlehly plameny a zapálily vrcholek jedle.  

"Může to zkusit! Draci se ničeho a nikoho nebojí... snad kromě hadů. Ale ne rytířů!" 

Tony poplácal Draga po rameni.  

"Samozřejmě že se ničeho nebojíš, ale na boj s rytíři opravdu nemáme čas. Musíme se dostat domů do školy pro poníky." 

Tony a Drago se tedy proplížili kolem rytíře, který stále stál a zpíval princezně. Rytíř však Tonyho lstivé přestrojení prohlédl. Viděl, že Drago je drak, a okamžitě tasil meč.  

"Skončil jsi, draku," vykřikl.  

"To si myslíš?" řekl Drago a připravil se k boji. Rytíř udělal totéž a s vytaseným mečem se k němu stále více přibližoval. Těsně předtím, než se střetli, princezna vykřikla tak hlasitě, že se roztříštilo všechno sklo ve věži a Drago i rytíř ztuhli na místě. Tony a princezna stáli mezi Dragem a rytířem.  

"Co to děláte?" Tony se zeptal.  

"On je drak a já jsem rytíř. Takže musíme bojovat," řekl rytíř. 

"Proč?" Tony se zeptal. 

"Jak to myslíš? Já jsem drak a on je rytíř, takže musíme bojovat," řekl Drago.  

"Tak to je," řekli Drago a rytíř společně, což jim oběma připadalo docela zábavné.  

"Milý rytíři," zasáhla princezna. "Jak jsem pochopila, Tony Pony a Drago Dragon se musí co nejdříve vrátit domů do školy pro poníky." "Jak to?" zeptala se rytířka. 

"Opravdu?" řekl rytíř. 

"A tvůj zpěv se ti opravdu dařil," pokračovala. 

"Opravdu?" zeptal se rytíř.  

"Ano!" řekla princezna.  

"Byla?" zeptal se rytíř.  

"Vidíš támhle tu malou loužičku?" pokračovala princezna a ukázala na velmi malou loužičku vody. Rytíř si šel loužičku prohlédnout.  

"To jsou moje slzy, protože mě dojala píseň, kterou jsi mi zazpíval." Princezna se usmála. 

"Opravdu?" zeptal se rytíř. 

"Ano, málem sis získal mé srdce, a pokud budeš pokračovat, mohli bychom spolu šťastně žít až do konce našich dnů." 

"Mohli bychom? To zní báječně," řekl rytíř.  

"Budu zpívat dál, jen co vyřeším toho draka." 

"Ne! Nemůžu se zamilovat do rytíře, který chce bojovat s tak krásným drakem, jako je Drago," řekla princezna.  

Rytíř se podíval na Draga a pak na princeznu. A pak na Tonyho a Draga.  

"Také si myslíte, že dobře zpívám?" zeptal se. 

"Určitě!" řekl Tony. 

"Ne, zpíváš opravdu špatně," řekl Drago.  

"Co jsi to řekl?" vykřikl rytíř a jeho tvář opět silně zrudla.  

Tony rychle strčil Dragovi nohu do boku, aby pochopil, o co se hraje. Drago si odkašlal.  

"No... teď možná nezpíváš moc dobře, ale cvičení dělá mistra! Jestli chceš získat princezninu ruku, bude asi lepší, když se my dva nebudeme hádat, abys mohl dál cvičit zpěv." 

"Dobře zachráněný Drago," zašeptal Tony. 

"Jen si na chvíli sednu a zavřu oči, protože se potřebuji ujistit o rytířově životním cíli. Je to boj s draky, nebo získání srdce princezny?" Rytíř si povzdechl a se zavřenýma očima se posadil k věži. Princezna mrkla na Tonyho, který se otočil na Draga: 

"Myslím, že se vytratíme, Drago, a pak se rytířova otázka zodpoví sama."  

Odešli z věže a nechali rytíře v klidu přemýšlet, zatímco princezna ho něžně hladila po tváři, aby ho uklidnila. Rytíř si pomyslel, že je to docela báječné.