Věda o strachu Miláčkové, vstupte do temně osvětlených chodeb naší mysli a vydejme se na mrazivou cestu do vědy o strachu. Přistihli jste se někdy, že přemýšlíte nad tím, proč vám z toho vrzajícího prkna, které zní děsivě jako scéna z historického hororu, běhá mráz po zádech? Nebo proč se ztuhlými rty stále stojíme fronty na nejnovější horor? Tak už se nedivte! Chystáme se ponořit hluboko do zákoutí našeho mozku, abychom odhalili tajemství strachu. Takže si vezměte svou nejpohodlnější deku a šálek kávy a můžeme začít? Začněme strašit... Strašidelné sídlo mozku: Jak se zpracovává strach Strach nebo útěk: Teakce organismu na hrůzu Půvab hrůzy: Proč se rádi bojíme? Strach z dětství versus obavy dospělých: Vývoj hrůzy Nástroje strachu: Jak filmy a knihy nabourávají náš strach Přemožení strašidelnosti: Techniky, jak překonat strach Strašidelné sídlo v mozku: Jak se zpracovává strach Představte si to: náš mozek, velké staré sídlo, v němž se ozývají vzpomínky, plné zaprášených chodeb, točitých schodišť a tajných místností, do nichž se neodváží vstoupit ani ti nejodvážnější. Každé sídlo má svého správce a v tomto mozkovém zámku je jím amygdala. Miláčku, představ si amygdalu jako věčně ostražitého správce zámku, který je vždy na stráži s lucernou v ruce a hlídá před věcmi, které se v noci dějí. Je to vlastní systém včasného varování našeho mozku, který spustí poplach při prvním náznaku nebezpečí. "Ale proč je kolem toho tolik povyku?" ptáte se možná. Ponořte se se mnou na chvíli do minulosti. Naši předkové, kteří se potulovali divokou krajinou, čelili hrozbám, které byly velmi reálné a velmi zubaté. Představte si, že by vás pronásledoval rozzuřený šavlozubý tygr nebo že byste se střetli s mamutem, kterému se změnila nálada. Těmito rychlými reakcemi, tím okamžitým záchvěvem strachu, nám příroda říkala: "Utíkej, miláčku, utíkej!" nebo někdy: "Zůstaň naprosto klidný a doufej, že tě neuvidí." Přesuneme se do našeho moderního světa. Zatímco mamuty jsme vyměnili za pondělní rána a šavlozubé tygry za překvapivé účty, mechanismus reakce našeho mozku to ještě úplně nedohnal. Takže ten okamžik, kdy se vám zastaví srdce, když spatříte pavouka, který se zabydlel ve vaší vaně? Nebo ten záchvěv paniky, když uslyšíte nečekaný hluk v prázdném domě? Je to ozvěna dávných instinktů pro přežití, která nám připomíná dobu, kdy nebezpečí číhalo za každým rohem. Sídlo možná prošlo v průběhu tisíciletí několika rekonstrukcemi, ale jeho základní principy? Ty zůstávají rozkošně a někdy až šíleně neměnné. Strach nebo útěk: Tělo reaguje na hrůzu. Ach, ten odvěký tanec adrenalinu! Všichni jsme to zažili, že? V jednu chvíli si hledíte svého a v další vám srdce zběsile buší, dlaně máte kluzčí než deštěm promáčený chodník a žaludek? Jako by si vzal krátkou dovolenou, než si obuje boty. Jako by se vaše tělo náhle ocitlo v centru dění a ve světle reflektorů předvedlo dramatické sólo. Toto divadelní představení, milý čtenáři, vědci rádi nazývají reakcí "strach, nebo útěk". Ale buďme upřímní, spíš to vypadá, jako by se vaše tělo snažilo rozhodnout, zda bude hrát roli statečného hrdiny, nebo mazaného útěkáře. Je to opravdu fyziologický zázrak. Během několika okamžiků se vaše tělo připraví na to, že se buď postaví zdroji strachu čelem, nebo uteče rychleji, než se řekne "nečekaný dějový zvrat". Nyní se ponořme trochu hlouběji. Celá tato produkce je řízena přívalem hormonů, především adrenalinu. Ten zostřuje vaše smysly, zvyšuje energii a v podstatě vás připravuje na rychlou akci. Je to pozůstatek z dob našich předků, kdy rychlá rozhodnutí mohla znamenat rozdíl mezi tím, zda se stanete večeří dravce, nebo zda si pochutnáte na predátorovi! Takže až se příště uvelebíte na pohovce, zaboříte se do napínavého thrilleru a budete skákat při každém vrznutí nebo rozsypávat popcorn, dejte na odvěké instinkty svého těla. Nejde jen o to, že jste se nechali příliš pohltit dějem, ale o to, že se ozývá vaše biologie, která vám připomíná dobu, kdy byl svět divoký a reakce musely být ještě divočejší. Půvab hrůzy: Proč se rádi bojíme? Není to zvláštní? Nás lidi s našimi sofistikovanými mozky a zálibou v pohodlí podivně přitahují strašidelné, znepokojivé, až mrazivé věci. Je to trochu jako můra, kterou přitahuje plamen, i když dobře ví, že by si mohla spálit křídla. Stojíme fronty na vlaky plné duchů, platíme slušné peníze za procházky strašidelnými domy a ochotně sedíme u filmů, které nás nutí nahlížet skrz škvíry mezi prsty. A pak, s rozkošnou ironií, zvoláme: "To bylo děsivé! Pojďme si to zopakovat!" Proč ale tento paradoxní milostný vztah ke strachu? Proč si vychutnáváme ten nával, ten otřes, to slastné chvění hrůzy? Představte si to jako kulinářskou obdobu vychutnávání obzvlášť ostrého jídla. Každé sousto vyvolá výbuch ohnivého pocitu, který vás nutí pochybovat o svých životních rozhodnutích, ale na konci sáhnete po další porci. Je to vzrušení, výzva, radost z tance na hraně a zároveň vědomí, že jste v kontrolovaném prostředí. Když se ponoříme hlouběji, někteří psychologové naznačují, že tato fascinace má kořeny v naší potřebě konfrontovat a překonávat své strachy v bezpečném prostoru. Je to způsob, jak zažít emoce, při kterých jde o hodně, aniž by šlo o skutečnou sázku. Strašidelný dům koneckonců nabízí vzrušení z nebezpečí bez skutečných duchů (nebo v to alespoň doufáme!). Horor nám umožňuje čelit našim nejtemnějším obavám, a to vše zabalené do deky s šálkem čaje na dosah ruky. Tyto řízené strašáky navíc nabízejí katarzní uvolnění. Ve světě plném skutečných obav může být fiktivní strach vítaným rozptýlením. Je to chvilkový únik, způsob, jak se cítit naživu, jak si připomenout prvotní instinkty, které v nás dřímají. Takže až se příště přistihnete, že si s radostí vybíráte nejděsivější film na filmový večer nebo dychtivě vstupujete na "strašidelnou" atrakci, pamatujte: nejde jen o to, abyste se báli. Jde o tanec, výzvu, lidskou touhu cítit, konfrontovat se a nakonec zvítězit. Strach z dětství versus obavy dospělých: Vývoj hrůzy Když byly naším největším strachem stínové postavy ve skříni nebo imaginární příšery číhající přímo pod postelí. Šustění listí nebo vrzání dveří dokázalo naši fantazii rozproudit na plné obrátky. Přesuňme se do současnosti, a i když příšery možná zmizely, nahradily je zcela reálné přízraky blížících se termínů, nezaplacených účtů a stále obávaných náhodně odeslaných textových zpráv nesprávné osobě. Ach, jak se karta obrátila! Ale zastavme se a zamysleme se: proč k této změně došlo? Proč se fantastické obavy z dětství mění v hmatatelné obavy dospělosti? Podstata spočívá v našem chápání světa. V dětství je náš vesmír obrovský, tajemný a plný neznámých. V každém koutě se skrývá potenciální kouzlo nebo hrozba a naše mladé mysli plné fantazie vyplňují mezery. Příšera pod postelí není jen strach ze tmy, je to projev neznáma. S přibývajícím věkem se naše chápání rozšiřuje. Začínáme se méně bát toho, co se skrývá ve stínech, a více toho, co stojí za bílého dne. Příšery na sebe berou různé podoby: tíha odpovědnosti, složitost vztahů, tlak na úspěch. Tyto obavy dospělých mají kořeny v realitě, ve známém. Jsou to obavy, které se rodí ze zkušenosti, z pochopení důsledků a z tíhy očekávání. Přesto to není všechno jenom zlý sen. S věkem přichází moudrost, odolnost a soubor nástrojů pro zvládání problémů. V dětství jsme na strach často reagovali tak, že jsme se schovali pod peřinu. V dospělosti se učíme čelit strachu čelem, hledat řešení, opírat se o druhé a někdy ho prostě nechat být. Sbíráme znalosti, hledáme radu a často zjišťujeme, že sdílení našich obav může snížit jejich sílu. Ačkoli se tedy povaha našich obav může vyvíjet, vyvíjí se i naše schopnost se jim postavit a překonat je. Ať už jde o vymyšlené příšery našeho mládí, nebo o zcela reálné výzvy dospělosti, neustále se učíme, přizpůsobujeme a sílíme. A to je, milý čtenáři, skutečný vývoj hrůzy a vítězství. Nástroje hrůzy: Jak filmy a knihy nabourávají náš strach Už jste někdy seděli v tlumeně osvětlené místnosti, srdce vám bušilo, zatímco napětí ve filmu nebo knize narůstalo do téměř nesnesitelného crescenda? Jako by tito vypravěči měli tajný klíč, kterým odemykají skryté komnaty naší psychiky a přesně vědí, za které nitky zatáhnout, aby se nám rozbušilo srdce a mrazilo v zádech. Ale co je to za tajnou omáčku? Jak tito mistrovští tvůrci vytvářejí příběhy, které tak hluboce rezonují, které se dotýkají našich prvotních strachů? Zaprvé je to o atmosféře. Prostředí, osvětlení, soundtrack - každý prvek je pečlivě vybrán, aby navodil atmosféru. Vzpomeňte si na zlověstné dunění violoncella nebo mihotavý stín v jinak obyčejné místnosti. Nejde o pouhé náhody, ale o záměrné volby, které mají vyvolat niterné reakce. Pak je tu tempo. Pomalé, promyšlené budování, kdy každý detail, každé zašeptané slovo, každý dlouhý záběr má za cíl zvýšit očekávání. Je to tanec napětí, v němž vypravěč vede a my, diváci, ho sledujeme, neustále napjatí a čekající, kdy spadne druhá bota. Svou roli hraje i vývoj postav. Vytvořením srozumitelných postav vypravěči zajistí, abychom do příběhu emocionálně investovali. Vidíme v nich kousek sebe a jejich obavy se stávají našimi obavami. Jejich strach se stává hmatatelným, což činí případný strach ještě intenzivnějším. Ale možná nejsilnějším nástrojem v arzenálu vypravěče je moment překvapení. Když už si myslíme, že jsme zápletku pochopili, přijde zvrat, odhalení, náhlý otřes, který nás zaskočí. Je to něco podobného jako pád na horské dráze, při kterém se vám zvedne žaludek - i když víte, že přijde, vzrušení je nepopiratelné. Filmy a knihy jsou v podstatě jako složité skládačky, jejichž každý dílek je pečlivě navržen tak, aby vyvolal emoce, aby rozdmýchal hlubiny našeho strachu. A i když můžeme filmaře nebo autory proklínat za bezesné noci, v hloubi duše si nemůžeme pomoct a musíme jejich řemeslo obdivovat. Koneckonců, ne každý den se někomu podaří, aby nám srdce poskočilo, a to vše z bezpečí našeho gauče. Dobývání strašidelnosti: Techniky, jak překonat strach Ne každý z nás si ve velkém divadle života rád zahraje vyděšeného hlavního hrdinu v hororu. Někteří z nás by se mnohem raději ocitli v klidné scéně, popíjeli čaj a užívali si jemné šumění klidu. Pokud souhlasně přikyvujete a toužíte po životě, který by nebyl tak nervózní, pak jste na správné adrese. Nejprve si přiznejme, že strach je ve své podstatě přirozený. Je to prastarý poplašný systém našeho těla, který nás upozorňuje na potenciální nebezpečí. Když je však tento alarm příliš citlivý a zvoní při každém zaváhání (nebo vrznutí prkna v podlaze), je čas hledat rovnováhu. Všímavost a meditace: Jsou to staré praktiky, které prošly zkouškou času. Uzemněním se v přítomném okamžiku se často můžeme distancovat od iracionálních obav. Je to jako ztlumit hlasitost příliš horlivého alarmu, což nám umožní rozeznat skutečné hrozby od pouhých přízraků naší fantazie. Expoziční terapie: Někdy je to možná neintuitivní, ale právě konfrontace s naším strachem může být tím nejlepším způsobem, jak ho překonat. Pod vedením odborníků může postupné a kontrolované vystavování tomu, co nás děsí, pomoci znecitlivět naše reakce. Je to trochu jako trénink na maraton, kdy krok za krokem budujeme svou odolnost, dokud se to, co se dříve zdálo nepřekonatelné, nestane jen další součástí cesty. Promluvte si o tom: Nikdy nepodceňujte sílu dobrého rozhovoru. Ať už je to s důvěryhodným přítelem nebo profesionálním terapeutem, vyslovení našich obav je často může zbavit jejich síly. Je to jako posvítit si do temných koutů a odhalit, že "příšera" byla jen hromada starého oblečení. Vzdělávejte se: Jak se říká, ve vědomostech je síla. Někdy nám pochopení kořenů našich obav může pomoci je rozptýlit. Například ten strašidelný stín může být jen strom kymácející se ve větru a vrzající prkno v podlaze? Jen zvláštnost starého domu, který se usazuje. Pozitivní afirmace: Slova mají moc. Opakování pozitivních afirmací může pomoci přeladit náš mozek a přesunout naši pozornost od strachu k posílení. Je to jako mít osobního roztleskávače, který je vždy připraven připomenout vám vaši sílu a odolnost. Závěrem lze říci, že i když je svět možná plný nárazů a nečekaných překvapení, nejsme bezbranní. Se správnými nástroji a technikami můžeme proplouvat životními nejistotami s grácií a vyrovnaností. Takže až se vás příště život pokusí vyděsit svými nečekanými zvraty, vzpomeňte si: máte sadu nástrojů, jak se jim postavit čelem, s šálkem čaje v ruce a klidnou myslí. Když se po špičkách dostáváme ze stinných hlubin vědy o strachu, je jasné, že naše reakce na strašidelné a znepokojivé věci jsou naší součástí stejně jako naše láska k dobrým sušenkám. Ať už patříte k těm, kteří si vychutnávají pořádný strach, nebo k těm, kteří se raději drží lehké a bezstarostné atmosféry, pochopení mechanismů strachu může být poučné a troufám si říct, že i zábavné. Takže až si budete příště prohlížet rozmarné uličky v obchodě Flying Tiger Copenhagen a narazíte na bizarní halloweenskou výzdobu, přikývněte na složitý tanec neuronů a hormonů, díky nimž je to všechno tak nádherně strašidelné. Přihlaste se k odběru našeho newsletteru Troufáte si proniknout hlouběji do tajů mysli? Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a dobývejte neznámé, jedno strašidelné vydání za druhým! Zaregistrujte se zde